🚗 Den 1 – Z Prahy přes Šumavu do Pasova 🇩🇪

Letošní dovolená konečně začala.

V sobotu 11. července jsme s Kačenkou a Flo vyrazili z Prahy směrem na Itálii. Po natankování ve Slivenci jsme se vydali po dálnici směrem na Strakonice a dál přes Vimperk. Tentokrát jsme nikam nespěchali. Cílem nebylo co nejrychleji dorazit k moři, ale užít si už samotnou cestu.

🚙 Přes Šumavu na jih

Silnice ubíhala klidným tempem. Počasí přálo, provoz byl přiměřený a nic nás netlačilo. Přesně tak jsme si představovali začátek letošní dovolené.

Cesta přes Šumavu má své kouzlo. Místo dlouhých hodin na dálnici jsme projížděli krajinou, která člověka přirozeně zpomalí. Už od prvních kilometrů bylo jasné, že letošní dovolená nebude jen o cíli, ale především o samotném cestování.

🍽️ Oběd ve Vimperku

Ve Vimperku jsme zastavili na oběd v restauraci Terasa.

Restaurace měla zrovna hodně objednávek, takže jsme si na hlavní jídlo museli chvíli počkat. Naštěstí jsme si dali také polévku, která čekání příjemně zkrátila.

Dobře jsme se najedli, odpočinuli si a mohli pokračovat dál směrem k hranicím.

🚜 Cesta ve znamení traktorů

Další část cesty už měla vlastní tempo.

Když se nám podařilo předjet jeden traktor, netrvalo dlouho a objevil se další. A když jsem si potřeboval opravdu nutně odskočit, zastavil jsem u kruhového objezdu. Mezitím nás samozřejmě celá kolona předjela.

Po návratu jsme se poslušně zařadili zpátky na její konec a pokračovali dál.

Byla to jedna z těch drobných situací, kterým se člověk může zpětně jen zasmát. Dovolená zkrátka začala pohodovým tempem a nebyl jediný důvod někam spěchat.

🏨 První zastávka – Pasov

Do Pasova jsme dorazili bez jakýchkoliv komplikací a zamířili do hotelu Holiday Inn – the niu, Flux Passau by IHG, kde jsme měli rezervované ubytování na první noc.

Hned první minuty nám ale připravily úsměvnou historku.

Zaparkovali jsme v podzemní garáži a vydali se hledat recepci. Jenže jsme vyšli z garáže úplně na opačné straně hotelu. Místo krátké cesty nás čekala obchůzka kolem celé budovy s kufry i Flo.

Teprve později, když jsem se vracel do garáže, jsem zjistil, že správný vstup je z druhé strany a výtah z garáže vyjede přímo do patra s recepcí. Takže jsme si hotel důkladně prohlédli ještě dřív, než jsme se stihli ubytovat.

Po krátkém odpočinku jsme vyrazili poznávat město.

🏛️ První seznámení s Pasovem

Auto jsme nechali zaparkované pod mostem přímo u řeky. Protože byla sobota odpoledne, stačilo vhodit do parkovacího automatu jedno euro a parkování nám vydrželo prakticky až do nedělního rána.

Odtud jsme se vydali pěšky do historického centra.

Prošli jsme kolem Dómu svatého Štěpána, kostela svatého Pavla i kostela svatého Michaela. Úzké uličky historického centra měly příjemnou atmosféru a bylo znát, že Pasov je město, které stojí za pomalejší procházku.

Naším cílem byl Dreiflüsseeck – místo, kde se setkávají Dunaj, Inn a Ilz.

Na soutoku jsme si na chvíli sedli a jen pozorovali řeky. Po většině dne strávené v autě bylo příjemné na chvíli zpomalit, poslouchat šum vody a nechat na sebe působit atmosféru večerního města.

☕ Káva se štrúdlem

Během procházky jsme si udělali zastávku v kavárně Café Greindl.

Objednali jsme si kávu a tradiční jablečný štrúdl. Posezení přímo v historickém centru mělo své kouzlo. Chvíli jsme jen pozorovali kolemjdoucí a užívali si, že už nikam nemusíme spěchat.

Štrúdl byl výborný. Káva nás ale příliš nepřesvědčila. Už při prvním doušku jsme se s Kačenkou shodli, že se o to víc těšíme na pravé italské espresso.

Byla to vlastně první ochutnávka toho, co nás bude během celé cesty provázet – každá země má svou vlastní kávovou kulturu.

🍽️ Od citronády k výborné večeři

Večer jsme začali přemýšlet, kam zajít na večeři. Měl jsem chuť na bavorskou specialitu Schweinskopfsülze, a tak jsme zamířili do restaurace Braves Mädchen.

Objednali jsme si citronádu a začali studovat jídelní lístek. Nabídka nás ale příliš neoslovila. Převládala pizza a další jídla, na která jsme zrovna neměli chuť, a moje vysněná Schweinskopfsülze v nabídce chyběla.

Dopili jsme tedy citronádu a vydali se hledat něco jiného.

Jen o několik kroků dál jsme objevili restauraci Bayerisch Venedig. Podnik provozoval kosovský Albánec, který nám během krátkého rozhovoru prozradil, že restauraci vede už od roku 1992. Zaujala nás také cedule oznamující, že připravují kávu Costa. V balkánské restauraci jsme to opravdu nečekali.

Nakonec jsme si oba objednali řízek s domácím letním bramborovým salátem. Salát byl příjemně nakyslý, maso výborné a celkově to byla trefa do černého. Po prvním neúspěšném pokusu jsme našli restauraci, kam bychom se při další návštěvě Pasova bez váhání vrátili.

🏺 Výprava za porcelánovým domem

Po večeři jsme se rozhodli podívat ještě k porcelánovému domu. Na mapě vypadal poměrně blízko, ale pěší cesta se nakonec ukázala být mnohem delší a hlavně pořádně do kopce.

Vrátili jsme se proto k autu a zbytek cesty dojeli. Nakonec jsme byli rádi, protože převýšení bylo větší, než jsme čekali.

Samotný porcelánový dům nás ale příliš nenadchl. Nebyl to hlavní zážitek dne, ale i podobná drobná zklamání k cestování patří. Aspoň už víme, jak to tam skutečně vypadá.

🌙 Pasov po setmění

Po návratu na hotel jsem ještě vyrazil s Flo na večerní procházku podél řeky.

Pasov má večer úplně jinou atmosféru. Nad vodou se tyčí několik mostů, včetně železničního a dálničního, jejichž světla se odrážela na klidné hladině Dunaje.

Došli jsme až ke zdymadlu Kachlet. Město pomalu utichalo a kolem vody panoval příjemný klid. Po dlouhém dni za volantem to byla ideální tečka za prvním dnem dovolené.

Právě při takových obyčejných chvílích si člověk uvědomí, že už není doma. Nemusí řešit práci ani každodenní starosti. Stačí se projít se psem kolem řeky, dívat se na osvětlené mosty a užívat si večerní pohodu.

Dovolená opravdu začala.

📊 Statistiky dne

🚗 Den 2 – Přes Alpy až k moři 🌊

Po první noci v Passau jsme ráno nikam nespěchali. V 8:46 jsme vyrazili z hotelu pěšky do nedaleké pekárny Landbäckerei Kerscher, kde už bylo od rána plno místních. To bývá vždycky dobré znamení.

Dali jsme si míchaná vajíčka, čerstvé pečivo a kávu. Snídaně byla výborná, jen káva byla opět tak trochu po německu – slabší, než na jakou jsme zvyklí.

Po snídani jsme se vrátili na hotel, naložili poslední věci do auta a přibližně kolem desáté hodiny vyrazili směrem na Itálii.

🚗 Směr Mnichov a Itálie

Navigace nám od začátku ukazovala nečekaně dlouhou dobu jízdy. Odhad příjezdu se pohyboval až kolem desáté večer, přestože jsme měli před sebou necelých osm set kilometrů. Zpočátku jsme nechápali, proč čas příjezdu během cesty tolik narůstá.

Z Passau jsme pokračovali po německé dálnici A3 směrem na Mnichov. Provoz na jih byl poměrně hustý, ale cesta probíhala bez jakýchkoliv zásadních komplikací.

V Mnichově se ale tempo výrazně zpomalilo. Městské třicítky, hustý provoz a několik kolon znamenaly, že jsme průjezdem města strávili přibližně hodinu. Jeli jsme pomalu a dlouho, ale bez nehody nebo jiného mimořádného problému.

Za Mnichovem jsme se napojili na dálnici A95. Až do té chvíle šlo převážně o klasický dálniční přesun. Jakmile jsme se ale přiblížili ke Garmisch-Partenkirchenu a dálnice navázala na silnici B2, celá cesta se začala měnit.

🏔️ Alpy místo obyčejného přesunu

Před námi se otevřela nádherná alpská krajina. Silnice se začala zvedat do hor, kolem nás se objevily výrazné štíty a cesta dostala úplně jinou atmosféru.

Projížděli jsme oblastmi, které jsou známé především jako zimní a lyžařská střediska. Bylo zajímavé představovat si, jak to tady musí vypadat v zimě, kdy jsou okolní svahy pokryté sněhem. Musí to být úplná idylka.

Na jednom místě nás zaujal mohutný kopec, který se zvedal nad silnicí. Krátce jsme zastavili a kochali se okolní krajinou. Byl to jeden z těch momentů, kdy člověk přestane řešit čas příjezdu a jen se dívá kolem sebe.

Po projetí kolony následovalo dlouhé klesání do širokého údolí. Celý úsek působil opravdu impozantně a stal se jedním z nejsilnějších zážitků celého dne.

Právě tady se ukázalo, že nejrychlejší cesta nemusí být vždy jen nekonečná dálnice. Trasa přes Garmisch-Partenkirchen a horské silnice byla sice pomalejší, ale zároveň mnohem zajímavější.

🍽️ Oběd, který stálo za to hledat

Kolem třetí hodiny jsme sjeli z hlavní trasy natankovat. Vedle čerpací stanice jsme měli podle výborného hodnocení cíleně vyhlédnuté bistro Flamingo Imbiss v Kematenu in Tirol.

Podle navigace jsme kolem podniku projeli, ale nikde jsme nic neviděli. Žádná výrazná restaurace, žádný nápadný vchod. Otočil jsem tedy auto a pomalu se vracel zpátky.

Až tehdy jsem si všiml velké reklamní figuríny kuchaře stojící u křižovatky. Právě ta nás navedla ke správnému vjezdu.

Bistro bylo schované v nenápadné budově v průmyslové zóně. Na první pohled místo, kolem kterého by člověk bez navigace a dobrého hodnocení snadno projel.

Uvnitř nás čekalo přesně to, co máme při cestování rádi. Jednoduché bistro u cesty, bez zbytečného luxusu, ale s vlastními specialitami a jídlem připravovaným čerstvě až po objednání.

V neděli uvnitř mnoho lidí nebylo, ale bylo snadné si představit, že během pracovního týdne tam musí být pořádný provoz. Podnik leží v průmyslové zóně a zjevně slouží jako oblíbené místo pro místní zaměstnance.

Já jsem si dal salátový kebabový talíř, Kačenka dürüm. Obojí bylo čerstvé, poctivé a opravdu dobré. Recenze rozhodně nelhaly.

Přesně takové podniky máme na cestách nejraději. Nenápadné zvenku, poctivé uvnitř.

Stačilo se navíc otočit směrem od parkoviště a za obyčejnou průmyslovou zónou se zvedaly alpské štíty. Zvláštní kontrast – parkoviště, reklamní kuchař, kebabové bistro a za tím vším nádherné hory.

🧭 Záhada s navigací

Právě během obědové zastávky jsme konečně zjistili, proč nám navigace od začátku počítala tak dlouhou dobu jízdy.

V nastavení jsem měl vypnuté zpoplatněné úseky. Navigace nás tedy neposílala nějakou nesmyslnou objížďkou, ale vybrala nejrychlejší dostupnou trasu bez placených rakouských a italských dálnic.

Díky tomu jsme projeli po německé A3, přes Mnichov po A95 a následně po malebné silnici B2 směrem na Garmisch-Partenkirchen. Přes rakouský Seefeld jsme pokračovali k Zirlu a Kematenu.

Po povolení zpoplatněných úseků se odhad příjezdu výrazně zkrátil. Z Kematenu jsme se napojili na rakouskou dálnici A12, následně na A13 přes Brennerský průsmyk a v Itálii pokračovali po dálnici A22.

U Boloně jsme placený úsek objeli po neplacené trase. Poté jsme pokračovali směrem k Ravenně a poslední část cesty absolvovali po silnici SS309 Romea až do Porto Garibaldi.

Paradoxně nám právě původní nastavení navigace přineslo jeden z nejhezčích úseků celé cesty. Kdybychom od začátku jeli pouze po placených dálnicích, nejspíš bychom trasu přes Garmisch, horskou B2 a nádherné alpské údolí vůbec nezažili.

🍦 Zmrzlina a poslední kilometry

V 17:52 jsme udělali ještě jednu krátkou zastávku, tentokrát na zmrzlinu.

Potom už jsme pokračovali prakticky bez další delší pauzy směrem k Jadranu. Večeři jsme vynechali a rozhodli se dojet přímo do cíle.

Kilometry ubíhaly překvapivě rychle. Přestože jsme během dne stáli v několika kolonách, cesta proběhla bez nehody, bez technických problémů a bez jakýchkoliv zásadních komplikací.

Při příjezdu k moři nás zaujal výrazný rozdíl v provozu. V našem směru jelo jen několik aut, zatímco v protisměru se táhl dlouhý proud vozidel.

Italové se vraceli z nedělního koupání domů, zatímco my jsme teprve přijížděli k moři. Načasování tedy nakonec vyšlo téměř dokonale.

🌊 Konečně u moře

Krátce před desátou večer jsme dorazili do apartmánu Frontemare v Porto Garibaldi.

Zatímco jsem šel s majitelem řešit ubytování, zaplatit parkování, městskou daň a poplatek za Flo, Kačenku jsem poslal Flo vyvenčit.

Celkem jsme za parkování, psa a městskou taxu zaplatili 60 eur. Auto jsme následně zaparkovali ve dvoře, kde může bezpečně stát po celou dobu našeho pobytu. Nemusíme tak řešit parkování na ulici ani mít zbytečný stres.

Když se Kačenka s Flo po chvíli vrátily, bylo na první pohled jasné, kam jejich první cesta vedla.

Flo byla úplně mokrá a šťastná. Přijela k moři a okamžitě si ho musela jít zkontrolovat.

Bydlíme prakticky ve stejném apartmánu jako před dvěma lety, jen o jeden vchod vedle. Dispozice a atmosféra jsou téměř stejné, takže jsme měli zvláštní pocit, jako bychom se po dvou letech vrátili domů.

Po vybalení jsme se ještě vydali na krátkou večerní procházku po kolonádě.

Flo ale měla jasno. Jakmile ucítila moře, začala mě k němu znovu táhnout. Bylo jí úplně jedno, že už byla tma a že jsme za sebou měli necelých osm set kilometrů.

❤️ Pro Flo dovolená začala ve chvíli, kdy si mohla znovu smočit tlapky v Jadranu.

Pro nás vlastně také.

📊 Statistiky dne

🏖️ Den 3 – První opravdový den u moře

Po osmi stech kilometrech přes Alpy konečně přišel den, kdy nebylo potřeba nikam spěchat.

Včerejší dlouhý den skončil už jen krátkou procházkou s Flo po promenádě. Po cestě dlouhé přibližně osm set kilometrů z Pasova přes Alpy jsme byli všichni unavení, takže jsme se vrátili na pokoj a prakticky okamžitě usnuli.

Dnes ráno jsme se probudili do krásného slunečného dne. Ke snídani jsem dojedl poslední dobrotu, kterou jsem si přivezl ze včerejší pekárny, abychom mohli co nejdříve vyrazit na větší nákup. Potřebovali jsme nakoupit suroviny na dnešní oběd i večeři.

🚗 Cesta do supermarketu, která neměla být dobrodružstvím

Do místního supermarketu jsme vyrazili bez navigace. Měli jsme pocit, že všechno známe a že tak jednoduchou cestu přece zvládneme podle směru.

Nezvládli.

Odbočili jsme dříve, než jsme měli, a místo k obchodu jsme najeli na dálnici. Tam už nebyla možnost se jednoduše otočit, takže jsme museli pokračovat několik kilometrů až k nejbližšímu sjezdu. Teprve tam jsme se mohli vrátit a pokorně zapnout navigaci.

Ve finále jsme zjistili, že cesta byla opravdu jednoduchá. Stačilo nikam neodbočovat a jet pořád rovně. Supermarket bychom nemohli minout, protože bychom do něj téměř přímo narazili.

Samostatnou disciplínou bylo parkoviště. Na rozdíl od toho, na co jsme zvyklí u nás, tu byla skoro každá ulička jednosměrná. Abychom se dostali na krásné místo ve stínu, které bylo zároveň pohodlně dostupné s nákupním košíkem, museli jsme si s dopravními pravidly trochu kreativně poradit.

Nákup jsme ale nakonec zvládli a mohli jsme se vrátit zpátky.

🌊 Koupání, knížka a Flo ve svém živlu

Po návratu jsme vyrazili s Flo k vodě. Flo si užívala koupání a hraní, zatímco já jsem se konečně mohl v klidu začíst do knížky, kterou jsem si vzal s sebou. Podařilo se mi přečíst opravdu velký kus, což přesně odpovídalo tempu dnešního dne.

Žádný spěch, žádný pevný program. Jen voda, slunce, knížka a spokojený pes.

🐬 Delfín a záhadně mizející popelnice

Při odchodu z pláže jsme narazili na fotografa, velkého plyšového delfína a dvě popelnice na tříděný odpad. Hned nás potěšilo, že jsme konečně objevili místo, kam budeme během pobytu nosit vytříděné odpadky.

Flo ale měla úplně jiné starosti. Jakmile delfína uviděla, začala na něj štěkat. Co kdyby nás chtěl sežrat. Plyšový nebo ne, podezřelý byl dost.

Později jsme se s Kačenkou bavili o tom, že třídění odpadu máme vlastně krásně vyřešené. Popelnice přece stojí přímo po cestě na pláž.

Když jsme se ale večer vydali k moři znovu, popelnice byly pryč. A s nimi i delfín.

Teprve tehdy nám došlo, že vůbec nebyly určené pro běžné třídění odpadu. Patřily jen k fotografickému koutku s delfínem. Naše radost z dokonale umístěných popelnic tak vydržela jen do večera.

🍽️ Steaky se salátem

Kačenka potom připravila vynikající steaky se salátem. Po předchozích dnech strávených hlavně na cestě bylo domácí jídlo a možnost najíst se v klidu přesně to, co jsme potřebovali.

Po obědě jsme se znovu přesunuli k vodě. Koupali jsme se, hráli si s Flo a jednoduše se celý den jen tak příjemně plácali u vody.

☕ Pravé italské odpolední kafe

Odpoledne jsme zašli na kávu do místní kavárny. Dali jsme si výborné italské kafe bez mléka, pouze s cukrem. Odpoledne se tu totiž káva s mlékem běžně nepije, a tak jsme se přizpůsobili místním zvyklostem.

A rozhodně jsme neprohloupili.

💻 Chvilka pro můj koníček

Během odpoledne jsem si našel také chvíli na svůj koníček. Podařilo se mi doladit blok tak, aby správně zpracovával také sportovní výkony a všechno fungovalo tak, jak má.

Nebyla to práce ani povinnost. Spíš příjemný pocit z toho, že se podařilo vyřešit něco, co mě baví.

🌅 Večeře a večerní pohoda

Večer jsme se vrátili na pokoj, dali si večeři a podařilo se mi rozchodit Netflix. Mohli jsme si tak v klidu pustit náš oblíbený seriál a zakončit den přesně ve stejném pohodovém tempu, v jakém celý probíhal.

Po včerejší náročné cestě to byl přesně takový den, jaký jsme potřebovali. Moře, dobré jídlo, kafe, knížka, hraní s Flo a nikam nespěchat.

Nebyl to den o kilometrech, ale o tom si konečně vydechnout a začít si dovolenou opravdu užívat.

📸 Fotografie dne

Pořádná odpolední káva

První den u moře jsme nikam nepospíchali. Odpolední espresso bez mléka, jak velí italský zvyk, bylo malým rituálem dne, který se nesnažil ničím ohromit. Právě díky tomu na něj budeme jednou rádi vzpomínat.

🚗 Den 4 – Ferrara, vedro a návrat k moři

Den, kdy jsme si znovu připomněli krásu Ferrary, ale šestatřicet stupňů nás nakonec poslalo zpátky k vodě.

🍳 Ráno s vajíčky a Grana Padanem

Ráno jsme nikam nespěchali. Kolem půl desáté připravila Kačenka výborná vajíčka s Grana Padanem, čerstvým chlebem a zeleninou. Byla to jednoduchá snídaně, ale chutnala přesně tak, jak má jídlo na dovolené chutnat – v klidu, bez spěchu a s vědomím, že celý den je ještě před námi.

Po snídani jsme vyrazili do Ferrary. Město už známe z minulé návštěvy, takže jsme tentokrát neměli potřebu znovu procházet všechno, co jsme už jednou viděli. Chtěli jsme si spíš připomenout jeho atmosféru, dát si dobrou kávu a objevit něco, co nám posledně uniklo.

🏛️ Vodojem ukrytý mezi domy

Naší první zastávkou nebylo historické centrum, ale bývalý městský vodojem. Mohutná stavba působí téměř monumentálně, přestože stojí stranou hlavních turistických cest. Dnes už neslouží svému původnímu účelu a v jeho prostorách vznikla knihovna.

Vodojem stojí uprostřed obytné čtvrti, obklopený domy a zelení. Právě proto na nás působil jako skrytý poklad, ke kterému člověk nezabloudí náhodou, pokud o něm neví.

Hned po vystoupení z auta nás přivítal hlasitý koncert cikád. Řvaly ze všech stromů kolem vodojemu jako o život. Asi na tom něco bude – čím větší vedro, tím větší rachot.

Díky tomu, že jsme nejeli rovnou do centra, poznali jsme i jinou část Ferrary. Projížděli jsme obytnými ulicemi lemovanými vzrostlými stromy, které vytvářely dlouhé pruhy stínu. V šestatřicetistupňovém vedru bylo rychle jasné, že tu stromy nejsou jen pro parádu. Bez nich by se město v létě proměnilo v rozpálenou pec.

🅿️ Hledání parkování

Od vodojemu jsme pokračovali směrem do historického centra. Protože jsme přijeli z jiné strany, chvíli jsme se kolem centra motali a hledali místo, kde zaparkovat.

Kačenka zahlédla hezké volné místo u hradu, ale na odbočení už bylo pozdě. Nakonec se ukázalo, že to možná bylo dobře. Parkování přímo u hradu by pravděpodobně vyšlo dráž a stánek, ke kterému jsme původně mířili na ferrarskou specialitu, měl stejně zavřeno.

Zaparkovali jsme proto na hlídaném parkovišti kousek od centra a do centra došli pěšky. Velkou část cesty jsme šli ve stínu, což bylo v tom vedru skoro stejně důležité jako samotný cíl.

🏰 Ferrara podruhé a bez spěchu

Hrad na náměstí jsme tentokrát jen objeli. Co se ukrývá uvnitř, víme z minulé návštěvy, a proto nebyl důvod absolvovat všechno znovu. Tentokrát nám stačilo připomenout si, že Ferrara je pořád stejně zajímavá, projít se jejími ulicemi a užít si město bez pocitu, že musíme něco stihnout.

Při procházce centrem si Kačenka pořídila nové prkénko, kuchyňský nůž a malý polštářek. Ten její oblíbený totiž zůstal doma, takže se z nákupu stal praktický suvenýr, který se hodil hned ten samý den.

☕ Cappuccino a ferrarská specialita

V historickém centru jsme skončili v kavárně Leon D'Oro na Piazza Cattedrale. Dali jsme si cappuccino a ochutnali místní specialitu Pasticcio Ferrarese.

Na první pohled připomíná sladký koláč, uvnitř ale skrývá těstoviny s masovou náplní. Přesně ten druh jídla, který člověka překvapí už při prvním soustu. Ve vitríně navíc čekala řada dalších zákusků, takže dnešní den se začal nenápadně měnit v den plný ochutnávání.

Káva byla výborná, místní dobroty také, ale venku bylo čím dál větší vedro. Ferraru už známe, a proto jsme se rozhodli nic nelámat přes koleno. Místo dalšího dlouhého chození jsme se pomalu vydali zpátky k autu.

☕ Ještě jedna káva a malý zákusek

Po návratu z Ferrary jsme se zastavili v obchodním centru u našeho ubytování. Než přišel samotný nákup, dali jsme si ještě italskou kávu a malý zákusek na chuť. Dnešek se zkrátka nesl ve znamení mlsání.

Kačenka pak vyrazila do supermarketu pro vodu, maso na zítřek a něco k večeři. Já jsem zůstal s Flo venku, protože pes do obchodu s potravinami nemůže. Měl jsem tak dost času čekat, až Kačenka projde regály a objeví i to, čeho si včera ještě nevšimla.

⛽ Tankování cestou zpět

Cestou jsme museli také doplnit palivo. Natankovali jsme ještě ve Ferraře 31,81 litru benzínu za 58,50 €, při ceně 1,839 € za litr. Právě podobná čísla chceme v kronice ponechat, aby bylo jednou možné porovnat, kolik stála cesta autem, palivo nebo ubytování v létě roku 2026.

🐟 Ančovičky a granule v nové úpravě

Po návratu na apartmán jsme si dali čerstvý chléb s ančovičkami. Trochu oleje z rybiček jsme kápli také Flo do misky s granulemi.

V ten okamžik získaly obyčejné granule úplně další rozměr. Miska byla během chvíle prázdná. Stačilo několik kapek a Flo objevila svou vlastní verzi italské gastronomie.

🌊 Koupání a odpočinek ve stínu

Potom jsme se převlékl do plavek a šli se s Flo na chvíli vykoupat. Po horku ve Ferraře byla voda přesně to, co jsme potřebovali.

Flo po návratu sama zamířila dovnitř. Venku jí bylo příliš teplo a navíc pořád hlídala, jestli se pod autem znovu neobjeví místní kocour.

Ráno se kolem pohybovala také malá čivava, která neustále štěkala. Raději jsme byli ve střehu, aby se Flo nerozhodla celou věc vyřešit po svém.

Já jsem si mezitím sedl do stínu apartmánu a dočetl knížku. Nikam jsme nespěchali. Po městě, vedru a koupání přišel klid, ve kterém člověk jen sedí, čte a užívá si, že právě nemusí dělat vůbec nic.

🥗 Salát a nový nůž

Kačenka večer připravila vynikající salát s malými kuličkami mozzarelly. Nový nůž z Ferrary se přitom okamžitě ukázal jako opravdu povedený nákup.

Byl ostrý jako břitva, což Kačenka zjistila rychleji, než by si přála. Při přípravě se stihla lehce říznout. Naštěstí to nebylo nic vážného a salát dopadl výborně.

Prkénko i nůž se tak osvědčily ještě dřív, než jsme vůbec stihli opustit Itálii.

💻 Krátký návrat k práci

Zatímco jsme popíjeli vodu a odpočívali, musel jsem se ještě na chvíli podívat na zabezpečení jednoho webu. Ani dovolená někdy úplně nepřeruší věci, které je potřeba zkontrolovat.

Naštěstí šlo jen o krátké zastavení u počítače. Pak už jsme se mohli znovu vrátit k dovolenkovému tempu.

🌅 Večer

Po výborném salátu jsme si pustili ještě jeden díl seriálu. Nikam jsme nespěchali. Přesně takové večery člověk na dovolené potřebuje.

Jakmile začalo slunce pomalu ztrácet sílu, vyrazili jsme na promenádu za jediným cílem – dát si pravou italskou zmrzlinu.

V první cukrárně jsme si všimli hostů, kteří seděli se dvěma psy. Nechtěli jsme Flo zbytečně dostávat do situace, která by mohla skončit štěkáním nebo zbytečným napětím, a tak jsme raději pokračovali dál.

Zastavili jsme se v cukrárně, kam chodíme ráno na snídaně. Zmrzlina už byla bohužel vyprodaná, ale odcházeli jsme stejně spokojení. Na cestu jsme si vzali malý výborný zákusek a paní prodavačka nezapomněla ani na Flo. Dostala psí dobrotu, která zmizela stejně rychle jako odpoledne granule s ančovičkovým olejem.

Nakonec jsme se přece jen vrátili do první cukrárny. Psi už byli pryč, a tak nic nebránilo tomu, abychom si každý vybrali tři kopečky výborné italské zmrzliny.

Flo samozřejmě nepřišla zkrátka. Dostala všechny naše prázdné kornoutky a nakonec i ty od lidí, kteří seděli u vedlejšího stolu. Zdá se, že si během několika dnů v Itálii vytvořila vlastní fanouškovský klub.

Pak už jsme se pomalu vrátili na apartmán. Pod autem dnes nebylo po místním kocourovi ani stopy. Možná byl někde na nočním lovu. A možná jen trpělivě čeká, až se celý kemp ponoří do úplného ticha.

📊 Statistiky dne

🚗 Den 5 – Poslední klidný den u moře a čtvrté narozeniny Flo

Den bez velkých plánů, ve kterém se střídalo moře, káva, Dexter a malé narozeninové radosti.

🎂 Narozeninové ráno u moře

Dnešek začal úplně v klidu. Flo slavila čtvrté narozeniny a hned po ránu ji Kačenka vzala k moři. Když se obě vrátily, byly mokré a podle všeho si Flo našla i nějakého psího kamaráda.

Posnídali jsme jednoduše. Já citronový jogurt, Kačenka bílý s broskví. V tom vedru nebylo potřeba nic složitějšího.

📺 Televize, která si postavila hlavu

Po snídani jsme si chtěli pustit další díl seriálu Dexter. Televize ale měla vlastní představu o tom, co by měla dělat. Chvíli jsme s ní bojovali, zkoušeli různé možnosti, ale ona poslušně dělala všechno možné, jen ne to, co jsme chtěli.

Nakonec pomohla až osvědčená metoda. Vytáhnout ze zásuvky, chvíli počkat a zapojit znovu. Teprve potom televize pochopila, že tentokrát rozhodujeme my.

🌊 Rychlé koupání v horku

Později jsem šel k moři s Flo já. Vedro bylo jako hrom, takže jsme se jen namočili a zase se vrátili zpátky do apartmánu. Nebyl to den na dlouhé pobyty venku. Spíš na krátké výpravy k vodě a rychlý návrat do stínu.

☕ Ranní káva a nákup naproti

Kolem desáté jsme vyrazili na ranní kávu s mlékem. K tomu jsme si dali několik malých dobrot na dvě kousnutí. Přesně takových, které zmizí dřív, než si je člověk pořádně stačí prohlédnout.

Z kavárny jsme přešli do obchodu naproti. Koupili jsme nějaké dobroty, ovoce a také sprej proti místním komárům, kteří se večer začínali hlásit o slovo čím dál důrazněji.

🍽️ Steaky, Dexter a zakázaná postel

K obědu jsme si dali výborné steaky se salátem. Po jídle následoval další díl Dextra a Flo si mezitím šla lehnout do postele.

Dostala vynadáno a poslušně slezla. Jenže než jsme řekli švec, byla v posteli znovu. Tentokrát už jsme její návrat stihli vyfotit. Zřejmě dospěla k závěru, že ve čtyřech letech už má na pohodlné místo nárok.

☕ Odpolední káva s mlékem navzdory pravidlům

Odpoledne jsme šli ještě na jednu kávu. Tentokrát už podle místních zvyklostí nebyla doba na kávu s mlékem, ale rozhodli jsme se to zkusit. A dostali jsme ji bez problémů.

Italská pravidla tedy nejspíš nejsou tak přísná, jak se někdy tvrdí. Nebo jsme alespoň narazili na místo, kde nikdo neměl potřebu nám vysvětlovat, co se v kterou denní dobu smí pít.

⛈️ Bouřka ukončila další cestu k moři

Po návratu jsem se s Flo vydal znovu k moři. Nad pobřežím se ale začala chystat bouřka, a tak jsme se raději otočili a vrátili zpátky do apartmánu.

Moře tentokrát muselo počkat. Ve vzduchu už bylo cítit, že se počasí mění, i když horko a dusno zatím nepolevovaly.

🧳 Ještě jedna noc u moře nebude

Během dne jsem na Bookingu objevil, že má naše ubytování na další noc volno. Říkal jsem si, že by bylo příjemné pobyt o jeden den prodloužit a zůstat ještě chvíli u moře.

Zkusili jsme se domluvit přímo, ale prodloužení se nakonec nepodařilo. Zítra tedy opravdu odjíždíme a čekají nás dva dny u Lago di Garda.

Tím se dnešek nenápadně proměnil v poslední celý den u Jadranu. Bez slavnostního loučení, bez velkých plánů, jen s vědomím, že ráno už budeme balit a pokračovat dál.

🌅 Večer s deštěm, Dexterem a poslední procházkou k moři

Večer jsme zůstali v apartmánu a poslouchali podcast Chumelenice. Kačenka si zaplatila předplatné, takže jsme najednou měli k dispozici hromadu informací z českého bulváru. Byla to zvláštní kombinace – sedět v Itálii u moře a poslouchat, kdo se v Česku s kým rozešel, usmířil nebo pohádal.

Venku začalo drobně pršet. V dálce se blýskalo a ozývalo se hřmění. Dusno ale stále nepovolovalo a rozpálená zem jako by nechtěla nasbírané teplo pustit. Doufali jsme, že bouřka přinese alespoň trochu ochlazení.

Televize se mezitím konečně umoudřila, takže jsme za večerního deště sledovali další díly oblíbeného seriálu Dexter. Po ranním souboji už tentokrát fungovala přesně tak, jak měla.

Když seriál skončil, vyrazil jsem ještě s Flo na krátkou procházku na pláž. Stále trochu poprchávalo a v dálce se blýskalo. Po celodenním horku to vypadalo na lepší časy a možná i na trochu snesitelnější noc.

Sladkou tečkou za večer byl vychlazený sladký meloun. V tom dusnu chutnal přesně tak, jak měl – studený, šťavnatý a bez zbytečných složitostí.

Ještě před spaním přišla chvíle na moje hobby. Dával jsem dohromady rozbitou wiki a zároveň bylo potřeba zajistit, aby se nám v apartmánu Netflix neusadil natrvalo. Odhlásit ho bylo nutné za každou cenu, ale nakonec se to podařilo.

Zítra nás čeká balení, snídaně a cesta o dům dál. Dovolená ještě nekončí. Právě naopak – jen se znovu mění kulisy. A i když je vypadnutí z běžného stereotypu někdy trochu chaotické, je vlastně parádní.

📊 Statistiky dne

📸 Fotografie dne

Co nikdo nevidí, jako by se nestalo

Flo dostala jasně najevo, že do postele nesmí. Poslechla, slezla a chvíli vypadala, že pravidla přijala. Pak jsme se otočili a ona už zase ležela na svém místě, jako by se nic nestalo.

🚗 Den 6 – Od Jadranu přes Mantovu k Lago di Garda

Ráno jsme se loučili s mořem, večer už jsme se dívali z hotelového okna přímo na Lago di Garda. Mezi tím jsme objevili Mantovu, která původně vůbec nebyla v plánu.

🌊 Poslední ráno u moře

Poslední ráno ve Frontemare začalo ještě jednou procházkou na pláž. Po nočním dešti vypadala úplně jinak než v předchozích dnech. Písek byl načechraný a celý prostor působil klidněji.

Flo při procházce po očku hledala kocoura, kterého během pobytu pravidelně sledovala. Ten se ráno ještě ukázal.

Při balení jsme si znovu připomněli, kolik písku dokáže pes přinést z pláže. Slaná voda, mokrý kožich a chvíle nepozornosti stačily k tomu, abychom měli písek nejen v pokoji, ale především v posteli.

Zbývalo také vyřešit tříděný odpad. Místní popelnice po nás chtěly instalaci aplikace, aby se vůbec otevřely. Nakonec jsme podle kontejnerů u ubytování odvodili, co kam patří, a odpad vytřídili bez aplikace.

🚗 Odjezd z Frontemare

Apartmán jsme uklidili a předali. Právě ve chvíli, kdy jsme chtěli odjet, přijeli montéři a zablokovali nám pohodlný výjezd. Místo klidného odjezdu jsme se museli z parkovacího místa doslova vyboxovat.

Pánové při vlastním manévrování nevypadali příliš jistě. Přední nárazník dodávky si opřeli o květináč a jeden z nich ho potom rukama napravoval zpátky.

Po odjezdu jsme se ještě zastavili v obchodním centru na ranní kávu. Teprve potom jsme vyrazili na cestu k dalšímu ubytování.

🛣️ Bez dálnice směrem na Veronu

Nechtěl jsem jet po dálnici, a tak jsme zvolili neplacenou trasu přes oblast Ferrary a dál kolem Pádu směrem na Veronu.

Cestou jsme řešili italské dopravní předpisy a ptali se, kde by se dalo zastavit. Projížděli jsme obcemi, které bychom z dálnice vůbec neviděli.

V Caltu nás zaujal kostel s nápadně nakloněnou věží. Nebyla to plánovaná zastávka ani památka, kterou bychom předem hledali. Prostě jsme ji zahlédli cestou.

Do Verony se nám nakonec nechtělo. Při hledání jiného místa po trase padl návrh na Mantovu. Rozhodli jsme se, že se tam podíváme.

🏛️ Mantova

Mantova vznikla jako nápad během cesty, ale nakonec se stala hlavní zastávkou dne.

Bylo velké vedro. Italská města v létě dokážou připomínat rozpálenou pec a člověk vyhledává každý kousek stínu. V Mantově pomáhala podloubí, pod kterými bylo přece jen o něco příjemněji.

Procházeli jsme historickým centrem a město v nás zanechalo hluboký dojem. Shodli jsme se, že bychom se sem někdy rádi vrátili, jen raději v období, kdy nebude takové horko.

🍽️ Oběd v centru

V centru jsme se zastavili na oběd a vybrali si jídla spojená s Mantovou.

Já jsem si objednal mantovské rizoto. Kačenka si dala salát s melounem. K pití jsme měli nealkoholické nápoje.

🍦 Mantovské speciality jako zmrzlina

Po obědě jsme si dali zmrzlinu. Vybral jsem si příchutě Sbrisolona, Zabaione a čokoládu s rumem.

Sbrisolonu jsem původně chtěl ochutnat jako místní sladkou specialitu. Nakonec jsme ji tedy poznali v podobě zmrzliny.

Flo dostala vlastní vanilkovou zmrzlinu s kornoutkem a třemi oplatkami.

🧀 Nechtěl jsem kupovat zajíce v pytli

Při další procházce centrem nás zaujal obchod s místními sýry, uzeninami a sklenicemi nakládaného ovoce a zeleniny.

Zajímala nás především hruška naložená v hořčičném sirupu. Nechtěl jsem ale kupovat zajíce v pytli, a tak jsem navrhl, jestli bychom si nemohli dát ochutnávku.

Dostali jsme Grana Padano, výběr uzenin, chléb a nakládanou hrušku. Hruška byla sladká a zároveň trochu pikantní. Se sýrem tvořila zajímavou kombinaci.

Nakládané ovoce jsme si nakonec nekoupili, protože na nás bylo příliš sladké. Bylo ale dobré ho ochutnat a vědět, jak skutečně chutná.

🚗 Cesta k Lago di Garda

Po návštěvě Mantovy jsme pokračovali nejkratší neplacenou trasou k novému ubytování v hotelu Menapace u Lago di Garda.

Po příjezdu jsem začal nosit zavazadla do pokoje. Mezitím jsem vzal Flo na krátkou procházku k jezeru.

Jakmile uviděla vodu, hned mě táhla ke koupání. U břehu ale byla ukotvená loďka, která se pro ni stala podezřelým nepřítelem. Štěkala na ni a bránila mě před ní.

Když byla Flo vyvenčená, vrátil jsem ji do pokoje a pokračoval ve vynášení kufrů.

🍽️ Večeře v hotelu

Večeři jsme si dali přímo v hotelu.

Jako pozdrav z kuchyně jsme dostali amuse-bouche: sýr s pikantní omáčkou a malou tartaletku s parmskou šunkou.

Kačenka si dala krémové rizoto s rybou a skořicí, já měl smaženou velkou kalamáru s dušenou zeleninou a citronovou majonezou.

Flo musela počkat na pokoji, což jí vůbec nevadilo, protože se opět rozvalovala v posteli.

🌅 Večer u jezera

Večer jsme se už nemuseli nikam přesouvat. Z hotelového okna jsme se dívali přímo na Lago di Garda.

Byl to krásný pohled a první věc, podle které si budeme Hotel Menapace pamatovat. Tou druhou bude nejspíš Flo, která nás hned po příjezdu chránila před ukotvenou loďkou. Dali jsme si po večeři procházku s Flo po promenádě kolem vody. Ve vodě se koupali tři psi, ale jakmile zjistili, že je nahoře Flo, chtěli všichni z vody ven. Flo si taky namočila packy, ale namočeného celého psa jsme nechtěli.

📊 Statistiky dne

📸 Fotografie dne

Výloha, která vedla k ochutnávce

Sklenice s ovocem v hořčičném sirupu nás zaujaly natolik, že jsme nechtěli kupovat zajíce v pytli. Místo nákupu naslepo jsme si nejdřív dali ochutnávku a zjistili, že hruška byla dobrá, ale na nás příliš sladká.

🚗 Den 7 – Od bouřky přes marnou lanovku zpátky k jezeru

Den začal pořádným rámusem, ale nakonec se proměnil v přesně takový odpočinek, jaký jsme po předchozích přesunech potřebovali.

⛈️ Budíček, který nešlo přeslechnout

Kolem šesté ráno nás probudila bouřka jako hrom. Rány byly tak silné, že první myšlenka patřila autu zaparkovanému venku. Měl jsem obavu, co po tom všem ráno najdeme.

Nakonec jsme ještě usnuli a dospali to až do snídaně. Když jsme se později podívali ven, voda byla všude a kolem leželo několik polámaných větví. Auto ale vyvázlo bez jediné škody.

🥐 Snídaně a dopoledne pod lípou

Po bouřlivém začátku přišla vynikající a rozmanitá hotelová snídaně. Nikam jsme nepospíchali a po jídle jsme se přesunuli na Corso, kde jsme si sedli do stínu lípy a poslouchali podcast.

Flo jsme během dopoledne několikrát vzali k jezeru, aby se ochladila. Namočili jsme jí jen tlapky a čumák. Celou jsme ji do vody neposílali, protože pak by bylo mokré všechno kolem ní.

🚠 Lanovka, ke které jsme se nedostali

Ve 13:22 jsme sedli do auta a vyrazili směrem k lanovce. Odbočku jsme ale přejeli a při pohledu na přeplněná parkoviště jsem celý plán vzdal. Nemělo smysl kroužit kolem a hledat místo, které tam očividně nebylo.

Pokračovali jsme proto do nejbližšího městečka. Kolem 14:26 jsem našel poslední viditelné parkovací místo a rozhodli jsme se, že právě tady zůstaneme.

🍽️ Oběd a odpolední káva

V městečku jsme si dali oběd a později také odpolední kávu. Místo plánované lanovky tak vznikla neplánovaná zastávka, při které nebylo potřeba nic řešit ani stíhat.

Po třetí hodině jsme se vrátili k autu a zkusili pokračovat opačným směrem podél jezera. Ani tam však nebyla situace s parkováním lepší. Všude bylo plno, a tak jsme se nakonec otočili a zamířili zpět do hotelu.

🅿️ Poslední místo před hotelem

V 17:49 jsme dorazili zpátky k Hotelu Menapace. Čekalo tam na nás poslední volné parkovací místo, které nám podržel jeden Ital. Po několika neúspěšných pokusech zaparkovat jinde to působilo skoro jako malá výhra dne.

Hned po příjezdu jsem znovu ochladil Flo v jezeře, aby jí nebylo horko. Na pořádné plavání si ale ještě musela počkat, až se pláž trochu uvolní.

🍹 Drink před večeří

Po návratu jsme si sedli dole do stínu a dali si drink před večeří. Po ranní bouřce, vedru a několika marných pokusech najít parkování jsme byli zase tam, kde nám bylo dobře – u hotelu, ve stínu a pár kroků od jezera.

🍽️ Večeře

Na poslední večeři u Lago di Garda jsme zůstali v hotelové restauraci. Po horkém dni jsme oba měli chuť na něco lehkého. Já jsem si vybral marinovaného červeného tuňáka se sójovou omáčkou, avokádem, zrníčkovou hořčicí a červeným jablkem. Kačenka sáhla po Caesar salátu. K tomu jsme si dali točené pivo.

Tuňák byl výbornou volbou. Lehký, svěží a chuťově zajímavý. Kombinace avokáda, jablka a jemně výrazné marinády fungovala překvapivě dobře a byla příjemnou změnou po několika dnech ochutnávání tradičních italských jídel. Přesně taková večeře, po které člověk nemá pocit těžkého žaludku a může si ještě v klidu užít večer u jezera.

🌅 Večer

Po večeři jsme se s Flo ještě naposledy prošli k jezeru. Chvíli jsme poseděli u vody a užívali si klidný večer. Na pořádné koupání jsme ji tentokrát nelákali. To má slíbené až zítra ráno před odjezdem, aby nastupovala do auta příjemně ochlazená, i kdyby byla úplně mokrá.

Den začal bouřkou a skončil úplným klidem. Zítra nás čeká další cesta, ale dnes už jsme jen seděli u jezera a užívali si poslední večer na Lago di Garda.

📊 Statistiky dne

🚗 Den 8 – Od Lago di Garda přes Bolzano a Řezno až domů

Ráno jsme ještě nevěděli, kde dnešní cesta skončí. Večer už bylo jasno – pojedeme tak dlouho, dokud nezastavíme doma.

🌊 Poslední ráno u Lago di Garda

Po úžasné snídani jsme se pustili do balení. Já jsem odnosil všechny věci do auta, zatímco Kačenka vzala Flo ještě naposledy k jezeru. Flo se samozřejmě vykoupala, takže jsme ji potom naložili do auta mokrou. Byla to vlastně docela přesná tečka za pobytem u vody.

Žádný pevný plán na dnešek jsme neměli. Nevěděli jsme, kde budeme spát, a ani jsme si nic předem nerezervovali. Chtěli jsme se rozhodnout až odpoledne podle toho, jak nám cesta půjde, jak nás bude bavit a jestli se nám už nebude chtít jednoduše domů. Ve hře zůstával i jeden stopover někde v Německu.

Bylo teprve kolem desáté, takže nebyl důvod kamkoliv spěchat.

🛣️ Přes kopce místo po dálnici

Od jezera jsme vyrazili přes kopce směrem k dálnici A22. Navigace ale ukazovala prakticky stejný čas pro placenou trasu i pro okružní cestu po místních komunikacích. Zvolili jsme tedy silnice mimo dálnici a k obchodu jsme dorazili de facto za stejnou dobu.

Naší první zastávkou byl Conad. Tentokrát nešlo o žádný velký supermarket s kavárnou, jaký jsme poznali dříve, ale o obyčejný obchod mezi domy. Nákup splnil svůj účel, žádná velká nákupní událost to ale nebyla.

Ještě větším problémem bylo najít v okolí kousek trávy pro Flo. Všude byl jen beton, asfalt a dlažba. Najít místo, kde by se mohla v klidu vyvenčit, se ukázalo skoro jako samostatný bod programu.

☕ Káva až na čtvrtý pokus

V Bolzanu už byl nejvyšší čas na další kávu. Jednu jsme sice měli ráno u snídaně, ale druhá by se rozhodně snesla. První tři kavárny, ke kterým jsme přišli, však byly zavřené. Nešlo jen o krátkou polední přestávku – vypadalo to, že už neotevřou minimálně do konce dne nebo až do dalšího půldne.

Naštěstí jsme našli čtvrtou, nenápadnou místní kavárnu Caffee Mama, která měla otevřeno. Po předchozím hledání jsme nezůstali jen u kávy a dali si rovnou i něco místního na zub. Nebyla to plánovaná gastronomická zastávka, ale právě proto do dne zapadla tak přirozeně.

🧀 Dezert z Mantovy

Po cestě jsme v autě místo dezertu otevřeli sýr, který jsme vezli z Mantovy. Byl vynikající. Stačilo několik soust a město, které nás během dovolené tolik překvapilo, se nám na chvíli vrátilo ještě jednou.

Některé vzpomínky se nepřipomenou fotografií ani pohledem na mapu. Někdy k tomu stačí chuť něčeho, co jsme si z daného místa odvezli.

⛽ Přes Alpy do Německa

V Zirlu jsme zastavili na tankování a zmrzlinu. Potom jsme pokračovali přes Rakousko, projeli Brennerem a cestou si udělali také zastávku při přechodu do Německa.

Pořád jsme ještě neměli rozhodnuto, zda večer někde přespíme. Cesta ale ubíhala a my se postupně dostávali stále blíž k Řeznu.

🍽️ Večeře se dvěma pokusy

První vybraná restaurace přijímala pouze hotovost. Kačenka proto vyrazila k bankomatu a peníze vybrala. Teprve potom nám oznámili, že bez rezervace máme smůlu a místo pro nás nemají.

Hotovost jsme tedy měli, večeři stále ne.

Nakonec jsme se přesunuli do Restaurantu Meilenstein v Řezně, kde jsme se konečně navečeřeli. Během jídla se zároveň definitivně rozhodlo o zbytku večera. Žádný hotel ani další stopover už hledat nebudeme. Po večeři zamíříme rovnou domů.

🏠 Poslední cesta domů

Z Řezna jsme pokračovali už bez dalšího hledání noclehu. Čekala nás ještě dlouhá večerní cesta a před Prahou také objížďka, protože se na Pražském okruhu bourají mosty.

Byla to poslední komplikace celé dovolené, ale v tu chvíli už jsme měli jediný cíl. Dojet domů.

Když jsme nakonec zastavili v Praze, skončil nejen dlouhý den za volantem, ale celá naše italská cesta. Ráno jsme odjížděli od jezera bez jistoty, kde budeme spát. V noci jsme spali ve vlastní posteli.

📊 Statistiky dne

📊 Dovolená 2026 v číslech

Každá cesta zanechá vzpomínky. Některé se vybaví díky fotografiím, jiné díky několika číslům. Tato stránka shrnuje naši cestu po Itálii tak, jak ji zaznamenalo auto, GPS i účtenky.

🚗 Cesta

⛽ Palivo

🛣️ Poplatky

🌍 GPS

🏨 Ubytování

🇮🇹 Itálie 2026

Naše cesta vedla z Prahy přes Pasov k Jaderskému moři, pokračovala přes Ferraru a Mantovu k Lago di Garda a odtud zpět domů.

🌍 Google Earth

Otevřít naši cestu v Google Earth

🚗 Trasa dovolené

Trasa včetně ubytování a hlavních zastávek

Trasa včetně ubytování (Google mapy)

🏨 Ubytování

Holiday Inn – the niu, Flux Passau by IHG
Pasov – 1 noc

Frontemare
Porto Garibaldi – 4 noci

Hotel Menapace
Lago di Garda – 2 noci