Ranní probuzení do růžova kolem deváté. Snídani jsme si dali na pokoji z vlastních zásob.
Kolem desáté vyrážíme směrem k radnici. Procházíme za radnicí a u jednoho hotelu mají nabídku kávy za pouhých 10 DKK. Tak jsem objednal dvě, jednu s mlékem, jednu bez. Sedli jsme si před hotel a pozorovali pouliční ruch. Jelikož na stole stála káva v konvičce, dala si Pavlinka ještě jednu s sebou do kelímku.
Jdeme dál směrem k mostu přes vodu, když na kraji mostu nás osloví dva ožralí studenti a jeden říká něco anglicky a ten druhý to nějak dementoval. Artikulace nic moc. Šli ale rychleji jak my. Došli do půlky mostu a ten první se začal svlékat. Jak jsme kolem nich prošli, vylezl na zábradlí a skočil dolů do vody.
My jsme došli na konec mostu a šli po náplavce kolem vody. Náš cíl byla sjezdovka, kterou jsme viděli včera. Procházka to byla nádherná. Cestou jsme narazili na kostel s věží, po jejímž obvodu bylo točité schodiště, kde chodili lidé. Od kostela jsme šli zpět na náplavku a došli ke křižníku, který je zaparkován v přístavu, kam není přístup. Zde začala Pavlinka hledat důvod, proč nejít ke sjezdovce.
Došli jsme do místa, které připomínalo hotelový resort. Vlezli jsme dovnitř a sjezdovka byla ještě za takovou velkou bažinou, kterou bychom museli obejít. S Pavlinkou jsme se shodli, že to je nějaký barák nebo hotel a šli jsme zpátky do civilizace. U filmové školy jsem koukal na mapu a zjistil, že jsou u sjezdovky značené lanovky. Tak jsem se podíval do Google a našel fotky. Fakt umělá travnatá sjezdovka.
Stejně jako sjezdovku jsem našel náš příští cíl, Christianii, což je území vlastního státu, který ani není součástí EU. Co je zajímavé, že toto území není obehnáno hranicí a už neplatí to, že by se sem platilo vstupné. Co platí je, že území má vlastní ochranku, která hlídá, aby se tam nefotilo. Celá oblast připomíná prostor, kde lidi sedí pod kaštany a dávají si něco dobrého, na pódiu hrála hudba z přehrávače a chystalo se nějaké vystoupení. Nejlepší na návštěvě bylo, že u vchodu se daly koupit jakékoliv drogy jako by to byl nějaký veletrh nejlepších novinek. Nikde žádný policajt. A druhá topka byla zahrádka plná marihuany a u ní lavička k odpočinku, jako by to byly ty nejkrásnější kytky na světě. Všechno v dokonalé symbióze, nikde žádný obtěžující feťák. Vše pod dohledem ochranky.
Z této zvláštní země jsme se zadní uličkou vrátili zpět do civilizace a šli jsme opět kolem věže s ochozem na most do centra. V přístavišti vyhlídkových lodí jsme si dali svačinku a pokračovali směrem ke kulaté věži. Jaké bylo naše překvapení, že ulice vedoucí od věže byla Pavlince povědomá a my vylezli na náměstí, kde jsme byli i včera. Prošli jsme jinou uličkou a došli ke kodaňské univerzitě. Od ní to byl kousek na starý trh se soudem a pak jsme boční uličkou došli zpět na náměstí k radnici. Od ní jsme šli zpět do hotelu. Dneska to bylo něco přes 16 km.