Poslední den

    Sbalili jsme si všechny věci na pokojích. Vrátili klíče a šli naší obvyklou trasou na metro. Metrem jsme tentokrát jeli obráceně do stanice Stratford. Tady jsme prolezli spletí schodů a chodeb a nastoupili na linku, která nás dovezla do stanice Canary Wharf.
    Ve Stratfordu se to za ta léta rozrostlo a všude byla cítit přítomnost, resp. minulost londýnské olympiády.
    Vlaky, které obsluhují linky, které dříve sloužily olympionikům, dnes pokrývají nové čtvrti, kde mrakodrapy rostou jak houby po dešti. Začíná to vypadat jak londýnský Manhattan. Dříve tři trčící mrakodrapy doplnila spousta dalších.
    V Canary Wharf je velké depo DLR vlaků, stále se tu ještě staví a optimalizuje, aby vlaky pokryly další kouty nového města. S Davidem jsme si všimnuli stanice metra, kterou ukazovali jako mimořádnou stavbu, kde dole jezdí metro, nad ním je promenáda krytá skleníkem, který se skládá ze speciální konstrukce.
    Přestoupili jsme na další vlak bez řidiče, který nás dovezl do Greenwiche.
    Šli jsme se podívat na loď Cutty Sark.
    Pak jsme si dali kávu a vyrazili na kopec k poledníku.
    Skupina A šla dovnitř, skupina B již uvnitř byla dříve, tudíž čekala venku na lavičce.
    Všichni se vrátili z prohlídky nadšení. Překročili si nultý poledník, prohlédli vystavené artefakty.
    Vrátili jsme se z kopce dolů, nakoukli do muzea námořnictva a šli na autobus. Cestou jsme zvažovali, jestli nebude rychlejší a spolehlivější metro. Nakonec jsme zvolili metro z důvodu úspory času, protože jsme potřebovali do Cinabonnu na Picadilly. Vystoupili jsme na Westminsteru, ale nechtělo se nám ten kousek přejíždět, tak jsme to vzali procházkou. Koupili jsme šneky a jeli metrem na Victoria station. Byl relativně dostatek času do chvíle, než jsme zjistili, že kancelář je jinde, než odjezdové místo. Tak jsme dorazili přesně v čase odjezdu, nastoupili a autobus se rozjel.
    Cesta na letiště trvala hodinu a půl a byla bez větších zádrhelů.
    Na letišti jsme udělali dobře, že jsme si šli dát kávu do příletové haly. Tam j jsme nějakou hodinku poseděli, snědli část šneků. Zbytek zabalili, dali do batohu, zredukovali jsme počet zavazadel.
    Přesunuli jsme se do odletové haly, odbavení proběhlo rychle a bez závad. Pak jsme se courali halou až do odletu.